Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Mobilní verze

mobilní verze webu

Aktuální počasí

Počasí dnes:

16. 10. 2018

poloj

Bude skoro jasno až polojasno. Denní teploty 18 až 22°C. Noční teploty 11 až 7°C.

Univerzální překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

 

Znak obce

 

slavnosti

Navigace

Obsah

Historie obce

  • Podle legend a pověstí

Čerpáno ze dvou nezávislých zdrojů - z knihy Františka Skorunky: Pověsti Táborska a z knihy známého táborského turisty a amatérského historika Dr. Bubna, který emigroval v roce 1968 do Švýcarska.

Tato pověst praví:
Za panování knížete Boleslava II. žil v jižních Čechách mocný vladyka Vok. Měl jedinou dceru Adélu, která vedle krásy vynikala ušlechtilostí, s jakou se chovala ke svým nejbližším. Otec nepochyboval, že jeho dcera si vybere ženicha z urozeného rodu, který bude také majitelem velkého bohatství. Takovému rád jednou předá správu svých statků.

Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil, že Adéla má oči jen pro své páže, rytíře Všebora, který sice pocházel z prastarého šlechtického rodu, ale kromě erbu nevlastnil nic. Vladyka Vok se velmi rozhněval a rozhodl se, že milého Všebora vypudí dceři z hlavy. Když dívka poznala, že by nevydržela vzdorovat otcovu naléhání a protože měla páže opravdu ráda, rozhodla se, že s ním uteče.

A tak jednoho dne zmizela z hradu beze stopy. Marně ji otec hledal, marně vysílal posly na všechny strany, všichni se vraceli s nepořízenou. Nakonec se vydal hledat svou dceru sám. Aby nebyl cestou poznán, přestrojil se za šedovlasého poutníka a na tváře si nalepil falešné vousy. Jednou, když se již vzdával naděje, vyčerpán usnul v lese v koruně mohutného dubu, a když se ráno probudil, spatřil nedaleko dřevěnou tvrz stojící na nepřístupné skále. Dovlekl se tam a poprosil o trochu jídla. Jaké bylo jeho překvapení, když v dívce, která jej mile zvala dál, poznal svou dceru. Z chování dcery poznal, že už je Všeborovou ženou. Znovu v něm vzplál hněv nad tou potupou. Sotva se trochu zotavil, vydal se na zpáteční cestu. Doma nechal svolat všechny zbrojnoše, postavil vojsko a v jeho čele se vydal dobýt tvrz. Když Všebor poznal, že se blíží nepřátelské vojsko, dal pokácet část lesů a z nejmohutnějších kmenů nadělal pevné záseky.

Záseky však nedokázaly vojsko zastavit a to se valilo na tvrz. Adéla vojsko pozorovala a podle barev korouhví nakonec poznala, že patří jejímu otci. Vyšla mu proto vstříc.

Vladyka Vok pozorně vyslechl svoji dceru a poznal, že mladí lidé jsou spolu opravdu š?astni. Od dalšího obléhání tvrze upustil a s Všeborem se usmířil. A aby byla zachována památka na tento den, bylo místo, na němž byly zbořeny poslední záseky, nazváno Předboří ( dnes vesnice Předboř, ležící asi 2 km od Choustníka ). Na místě dřevěné tvrze nechal postavit pevný hrad, který nazval Choustník ( podle vousů, které měl nalepeny na tváři při hledání své dcery, Voustník - Choustník )

  • podle historických pramenů

Při psaní jsme čerpali materiály také ze dvou zdrojů - z kroniky obce Choustník, která je však psána až od roku 1922, přesto v prvních kapitolách se vrací k historii hradu a obce a z kroniky Dějiny Myslkovic a okolí, které byly vydány knižně v roce 2001.

První zmínky o hradu Choustník pocházejí z poloviny 13. století - okolo roku 1252, kdy byl založen rodem pánů Poděbradských, kteří se později psali z Choustníka a jimž toto místo daroval výměnou za Poděbrady král Přemysl. Hrad vybudoval Beneš, syn Hroznaty z Poděbrad. Znak pánů z Choustníka, zlatý žebřík na modrém poli pochází od krále Vladislava z roku 1158, který jím odměnil Jindřicha, předka pozdějších pánů z Choustníka za to, že při dobývání Milána jako první vylezl na hradby města. Byli také příbuzní mocného rodu Vítkoviců, avšak rod pánů z Choustníka vymřel počátkem 15. století. Poslední z tohoto rodu byl Heřman z Choustníka, přísedící zemského soudu, nejvyšší komorník a nejvyšší hofmistr, který však již dávno na hradě nežil. Roku 1322 byl hrad Choustník prodán trhovou smlouvou Petru z Rožmberka, sídlícímu v té době na nedalekých Příběnicích. Tím se hrad dostal do rukou tohoto mocného rodu a byl jeho předsunutou baštou po dobu 275 let. Páni z Rožmberka však na hradě Choustník nesídlili, ale ustanovili zde svého purkrabího. V rodu pánů z Rožmberka byl hrad Choustník až do konce 16. století. Roku 1597 prodal pan Petr Vok z Rožmberka hrad se vším příslušenstvím ( poplužním dvorem, pivovarem, založeným roku 1563, chmelnicí, mlýnem, pilou, zahradami, štěpnicemi, ovčínem a 8 vesnicemi ) Jiřímu Homutovi z Harasova za devět tisíc kop grošů českých. Novému pánovi prostorný a studený hrad nevyhovoval a proto když roku 1599 koupil tvrz Radenín, přestěhoval se tam. Od těch dob málo přístupný a větrům otevřený hrad Choustník byl opuštěn docela a začalo jeho chátrání.

Po Homutovi dědila Choustník jeho dcera Zuzana z Harasova, která se svým manželem Janem Černínem z Chuděnic nechala postavit v 17. století ve vesnici pod hradem obdélníkový zámeček. Roku 1673 byly Radenín i Choustník prodány hraběti Janovi ze Šporku. Ten nechal v roce 1687znovu vystavět kostel sv. Václava, který byl již od roku 1352 kostelem farním, za 30. leté války však značně zpustl. Roku 1709 došlo k rozdělení panství tak, že Choustník zdědila po svém otci starší jeho dcera Marie Konstancie, jež opatřila kostelu dva zvony. Jejím sňatkem přešlo choustnické panství do držení rodu Voračických z Paběnic. Později zámek a celé panství ještě několikrát změnilo majitele. Naposledy jej vlastnil od roku 1891 knížecí rod Rohanů, jež vlastnil zámek s parkem a značnými pozemky, lesy a rybníky. Vlastní zříceninu hradu však dědicové Raula Rohana, který zemřel v roce 1931, postoupili v roce 1932 Klubu čsl. turistů. V současné době je hrad Choustník jako jeden z mála v celé republice ve vlastnictví obce Choustník.

V zámku prožila své mládí ušlechtilá hraběnka Eleonora Kounicová, rozená Voračická, které Božena Němcová připsala svoji "Babičku". Eleonora, hraběnka z Kounic, rodem Voračická z Paběnic se narodila roku 1809 v rokokovém paláci na Příkopech v Praze, ale své mládí prožila na Choustníku, na panství svých rodičů. Vychovala několik synů a dcer a všechny učila lásce k české vlasti a k českému národu. Ve druhé polovině 19. století podporovala, zejména v Praze, řadu dobročinných a uměleckých spolků. Karolina Světlá o ní píše jako o "perle českých šlechtičen". Když se na jaře roku 1856 ocitla rodina Josefa Němce v bídě, zůstala jedinou nadějí Boženy Němcové právě Eleonora Kounicová. Poslala jí " Babičku", která jí byla věnována a odhodlala se jít k hraběnce osobně. Neprosila, ale její chatrné šaty mluvily za ní. Hraběnka měla hosty, ale přijala Němcovou vlídně a dala jí šetrně 15 zlatých. Nevěděla, v jaké bídě se Němcovi ocitli. Večer však vychovatel Schulz vyprávěl, že Němcovi nemají z čeho žít. Eleonora proto poslala druhý den Němcové 50 zlatých se slibem, že za každý arch, který napíše, dostane 20 zlatých stálého honoráře. Božena Němcová o ní napsala: "To je dáma, která umí dávat, aniž by tím člověka ponížila".

Reálnější se zdá ovšem odvození názvu hradu Choustník ( původně Chustník ) od hory chustem - křovím - porostlé. Také obec pod hradem vzniklá se původně nazývala Chustnicí. Dnes se kopec s hradem i obec nazývají jednotně Choustník.